Foto: Archiv Tomáše Rychnovského

Tomáš Rychnovský: Chronické bolesti řeším často. Pomáhá cvičení a péče o sebe sama

S bolestmi zad se podle některých statistik setkalo až osmdesát procent populace. S Tomášem Rychnovským, který je na tyto problémy specialistou, jsme si povídali o tom, jak jim předcházet, zda je možné léčit i ty chronické, a jak vlastně poznat dobrého fyzioterapeuta.

Zveřejněno: 01.11.21

Tomáši, čím jsou bolesti zad z fyzického i psychického hlediska podle vás nejčastěji způsobeny? 

Pohybový systém je geniálním ukazatelem toho, co se děje v našem těle. Reaguje totiž na kvalitu a intenzitu fyzické zátěže, na hormonální i imunitní pochody, samozřejmě také na psychické rozpoložení člověka a podobně. Podle zmíněných faktorů se pak může projevit bolest na základě svalové nerovnováhy, lokálního dráždění (takzvaný trigger point nebo úponová bolest) nebo strukturální poruchy tkáně (artróza, výhřez ploténky). Svalová nerovnováha, která často způsobuje lokální přetížení, je mnohdy výsledkem kombinace fyzické i psychické zátěže.

Denně ke mně tedy přicházejí lidé s bolestmi zad na svalovém podkladě, s výhřezy plotének, s úponovými obtížemi či s bolestmi hlavy. Jsou vždy výsledkem nevhodné zátěže i cvičení a psychické nerovnováhy. 

Existuje podle vás chronická, tedy prakticky nevyléčitelná bolest? Chodí za vámi pacienti s takovými bolestmi a daří se je řešit? Čím jsou nejčastěji způsobeny a jak se z hlediska příčiny liší od těch akutních? 

Dlouhotrvající bolesti řeším často, nejsou však to hlavní. Velmi u nich rozhoduje komplexní pohled na pacienta, zohlednění všech možných důvodů pro přetrvávající bolest. Mohou to být například důvody imunitní, hormonální i psychické. Pomáhá cvičení. Cviků nemusí být moc, musí být ale voleny přesně. Dalším faktorem je jistá podpora pacienta v jeho snažení se bolesti zbavit. To vše by měl terapeut vnímat a umět. A pak záleží i na schopnosti pacienta postupně se bolesti péčí o sebe sama zbavovat. 

Jaká je podle vás nejlepší prevence právě proti zmiňovaným bolestem zad? 

Žít moudře. Zastavit se. Zacvičit si. Vnímat svůj dech a napětí v těle. Vnímat působení rytmu života na zdraví. To vše se lze naučit. Rovněž je možné se naučit, jaký je opravdový smysl života a nelpět na všem, co nám „moderní“ doba dopřává. Mnoho z toho nás totiž může vyčerpávat, a proto se tělo nemusí vždy dobře hojit.  Pochody v těle jsou pak prozánětlivé a „probolestivé“. 

Jak moc je důležité, jaké konkrétní cviky cvičíme? Upravujete je každému na míru nebo jsou nějaká obecná doporučení? 

Existují obecné cviky, je však důležité je volit ve správný čas. Nejsem zastáncem toho, aby člověk cvičil moc. Radši méně a přesně a alespoň obden. Samozřejmě, že v akutní fázi bolestí je to jiné. Tam je potřeba intenzivnější režim. 

V minulém rozhovoru pro náš magazín jste zmiňoval případ muže, kterého trápily bolesti páteře a hlavním důvodem byl jeho tlak na sebe sama, který jste dokázali vyřešit během deseti návštěv. Můžete na tomto příkladu uvést, jaké rady konkrétně klientovi dáváte, aby na sobě mohl po psychické stránce zapracovat? Používáte třeba meditace, audionahrávky nebo prostě „jen“ s daným člověkem mluvíte o jeho přístupu k životu? 

V psychosomatickém přístupu mi jde převážně o změnu pohledu klienta na sebe. K tomu vede několik cest, různé techniky, které si klient zkouší a provádí doma. Lidé různě vnímají své tělo a liší se i jejich schopnost provádět dané cvičení. Jsme jedinci na různých úrovních sebepoznání, každý z nás se jinak dokáže emočně naladit sám na sebe, proto v terapii reaguji na individuální potřeby a situace. Meditace a audionahrávky nepoužívám, i když mohou být někdy nápomocné pro začátek vnímání sama sebe. Ale nedívám se na ně jako na hlavní nástroj péče o osobní spokojenost. Používám účinnější metody pro léčbu těch, kteří na sobě chtějí něco měnit. 

Když za vámi přijde člověk například právě s bolestí zad, jak při vyšetření postupujete a jaké metody využíváte? 

Vyšetřím si člověka různým způsobem. Pohledem, pohmatem, detailně mapuji blokády a stažené a nefunkční svaly. Pak napravuji blokády žeber a páteře. Používám manuální techniky, které jsou šetrné, nebolestivé a tělu vrací schopnost samoléčení. Cvičení doporučuji cílené, aby člověk neměl „zamotanou hlavu“ a přesně věděl, co a proč dělá. 

Co by podle vás nemělo ve vyšetření u kvalitního fyzioterapeuta chybět? Jinak řečeno – jak člověk pozná, že jeho fyzioterapeut je člověk na své místě? 

Za prvé je to systém vzdělání. Za druhé je to cit terapeuta. Poznáte ho podle způsobu, jakým vás terapeut vyšetřuje pohmatem, jak je v dotyku jistý, jestli najde a spojuje místa na těle a dokáže k nim vztáhnout důvod bolesti. Zda vám naslouchá. Zda dokáže reagovat a situaci vysvětlit. Zda se vám věnuje. Pak můžete následovat jeho rady a uvidíte, zda přinesou výsledky.

Související

Reflexní terapie

Reflexologie neboli reflexní terapie vychází z předpokladu, že tělo lze rozdělit na zóny, které mají své koncové body v rukou a nohou.


Daniel Müller

Odborník v oblasti pilates a zdravotně funkčního pohybu, zakladatel a majitel společností skupiny IQ pohyb. Bývalý závodní plavec se lidskému tělu a pohybu s ním spjatým profesně věnuje již od roku 1994 a komerčně školí od roku 2001. Vystudoval vysokou školu se zaměřením na aplikovanou matematiku.


Pánev, páteř, hlava pro zdravý začátek, to je IQ pohyb

Kvůli vlastnímu zdravotnímu problému s páteří začal před lety pomáhat klientům s bolestmi zad a dalšími omezeními. Daniel Müller, zakladatel a majitel společností skupiny IQ pohyb, se učil nejdříve v Londýně, jak cviky jógy a pilates správně metodicky rozebrat, a jak je pak také didakticky naučit...


Nemoc vždy vzniká na úrovni psychiky. Příčinu je třeba hledat tam, říká psychosomatička

Simona Frydrychová, dnes odbornice na psychosomatiku podle Dr. Dahlkeho, se začala o osobní rozvoj zajímat před více než deseti lety. Její duševní transformaci odstartovala, jak už to ostatně bývá, velká osobní krize.


Somatic Experiencing: Lidé zamrzají jako zvířata, ale neumí si pomoct sami

Somatic Experiencing je přístup k léčení traumatu. Pracuje s nedokončenými instinktivními reakcemi na ohrožení, které jsou zaseknuté v těle a v nervové soustavě.