Foto: Archiv Jana Kempy

Síla, dynamika, vytrvalost. Běžíme!

Běhá s lidmi v dešti ve Skandinávii, stoupá s nimi v noci na vysoké hory. Jan Kempa je trenér, který vás se svým kolegou vyvede z komfortní zóny, ale také vás naučí metodiku pohybu v praxi, ať už jde o běhání nebo běžkaření. Seznamte se se zkratkou H.I.E. camp, která znamená High Intensity Experience Camp.

Zveřejněno: 29.11.21

Zážitek nemusí být pozitivní, stačí, když je intenzivní. Proč tohle říká váš slogan?

Chceme lidi vytáhnout z jejich komfortní zóny. Všichni jezdí na nějaké kempy, všichni chtějí zážitkové věci, ale zůstávají v určitém komfortu. Člověk si ale nejvíc pamatuje na věci, na které nejvíc nadává – když běhá v nějakém marastu, když je mu zima, když je to extrémně dlouhé, když je na dně. Na takové zážitky nejvíc vzpomíná. To se nám osvědčilo.

Máte příklad?

Když jsme byli třeba v Norsku a běhali jsme šest hodin v brutálním dešti. Lidé byli zmrzlí, ale za pár dní už byli šťastní. Teď zrovna jsme na Tenerife, je večer, ale za pár hodin už vstáváme, a v půl druhé ráno vyrážíme na Teide, nejvyšší horu ostrova (3718 metrů nad mořem). A zase – půjdeme tam za tmy, v zimě, lidé budou unavení. Vzhledem k nadmořské výšce bude méně kyslíku, ale zase na to budou vzpomínat. Proto náš slogan říká, že zážitek jako takový nemusí být pozitivní, ale intenzivní.

Souvisí to tedy s uspokojením ze zvládnutí výzvy nebo s překonáním sebe a svých hranic?

Ano, tím dojde k pozitivnímu vhledu. Lidé něčeho dosáhnou, překonají sami sebe, takže jsou spokojení.

Co je vlastně High Intensity Experience Camp, a kde se vzal?

Projekt existuje čtyři roky a založili jsme ho s kolegou Lukášem Váňou, se kterým jsme jezdili do mnoha zemí sportovat. Dělali jsme hezké fotky, krmili jsme sociální sítě a lidem se líbilo, co tam děláme. Že jsme takoví dva blázni. Před těmi čtyřmi lety nám kamarádi řekli, že s námi chtějí jet do Norska. Tak jsme udělali první neoficiální kemp, na který nás jelo osm. Projekt tedy vznikl na popud kamarádů, časem jsme to rozšířili, takže už nemáme jenom zážitkové kempy, ale i metodické kempy. Akce vždy pořádáme v komorním duchu, takže lidí bývá maximálně dvanáct.

Podle informací na vašem webu také pomáháte klientům, jak správně poskládat trénink a s metodikou i technikou pohybu?

Ano, slyšel jsem totiž od svých klientů, že byli na různých běžeckých kempech, a tam s nimi jenom běhali. Naše metodické kempy, kterých je u nás asi polovina, bývají většinou prodloužené víkendy od čtvrtka do neděle, a jsou zaměřené na běžecké lyžování nebo na klasický běh a všechno, co k tomu patří. Aby lidé znali kompenzační cvičení, metodiku přípravy a všechno okolo. Druhá polovička jsou zážitkové kempy, kde vyvádíme lidi z komfortní zóny, jako zrovna tady na Tenerife. Samozřejmě i do toho máme nakombinovanou metodiku, běháme tady s lidmi po kopcích, a zrovna dneska jsme měli i nějaké učení, jak běhat. Chceme lidi něco naučit, dát jim něco navíc.

Pojďme si vysvětlit slovo kompenzace na příkladu běhání. Jsou zatěžovány určité partie těla a svalů, co s tím?

Základem je střed těla, jednoduše řečeno “core”, břicho. Na to lidé často kašlou. Nezdá se to, ale velmi důležité je posílení a zpevnění vršku těla. Když jsou hrbatí, krpatí, a mají ramena dopředu, tak mají zkrácený krok. To je kvůli slabému vršku. Musím být narovnaný, abych měl dlouhý krok a mohl běžet rychleji. Je to na sebe navázané, a to si lidé neuvědomují. Ano, mohou běhat, běhat, běhat, ale pokud chtějí zrychlit, tak potřebují nabrat hrubou sílu. Z hrubé síly jde dynamika a z dynamiky jde vytrvalost, nejde to naopak. Když nebudu mít objemy, tak nikdy nezrychlím. Síla, dynamika, vytrvalost! Proto lidi učíme silová cvičení, kompenzace, vyrovnávání, ať jsou protažení, ať mají srovnaný střed a tak dále.

Prezentujete se jako tým mladých lidí s mnohaletou zkušeností z vrcholového sportu. Jaké jsou vaše sportovní zkušenosti?

Kolega Lukáš Váňa je bývalý závodní běžkař a reprezentant v orientačním běhu. Já jsem se věnoval triatlonu. Běhal jsem dlouhé triatlony a ultraběhy, nyní jsem trenér.

A jaké byly vaše začátky ve sportu?

Do patnácti let jsem byl tlusté děcko. Smáli se mi, byl jsem “michelin”. V pubertě jsem si řekl – Hej Jendo, a dost! Začal jsem makat. Byl jsem ovlivněný klasickými akčními filmy jako je Rambo nebo Commando se Schwarzzeneggerem. Chtěl jsem být jako oni. Namakaný, nařachaný. Začal jsem chodit do posilovny, ale všechno se samozřejmě dělalo špatně. Protože si tam člověk ublížil, tak mě to začalo víc zajímat. Pomohl mi v tom i úraz, ve dvaceti letech jsem měl zlomenou stehenní kost, takže jsem musel začít dělat více aerobních aktivit. To znamená jízdu na kole, plavání, více správného běhu. Zjistil jsem, že mě víc baví vytrvalostní sporty. A pak jsem jednou viděl triatlon na olympiádě. Bylo mi jednadvacet let a uvědomil jsem si, že všechny ty tři sporty dělám taky. Začal jsem se o to víc zajímat do hloubky a začal jsem dělat triatlon. Vždy mě ale zajímal i přínos cvičení do vytrvalostních sportů, proto se věnuju i trenéřině. Šlo to v uvozovkách samo, protože jsem srdcař, takže jsem se za čas dostal až k vrcholovým sportovcům a reprezentantům.

Co pro vás bylo zatím sportovně nejnáročnější?

Nejvíc jsem si sáhl na dno, když jsem dělal charitativní projekt “Makám srdcem”, kdy jsem absolvoval v jednom měsíci třikrát 226 kilometrů různými způsoby. Na začátku května jsem ujel prvních 226 kilometrů na kolečkových běžkách, za čtrnáct dní jsem absolvoval klasického Ironmana, což je v součtu také těch 226 kilometrů, a od toho se ta daná délka vlastně odvíjela. A poslední květnový týden jsem běžel Beskydskou sedmičku, známý závod. Aby mi to vyšlo kilometrově, tak jsem si ho dal tam i zpátky. Během měsíce jsem se musel připravit na tři rozdílné sporty a nestíhal jsem regenerovat. Proto jsem si sáhl na dno, fyzicky i psychicky.

Jak intenzivní jsou vaše víkendové akce běžkového typu. Co má zájemce o účast očekávat a jakou minimální fyzickou vybavenost má mít?

Děláme metodické kempy pro začátečníky, takže je super, že se na to ptáte. Lidé se totiž často obávají, že účast nezvládnou. Pro nás je úplně nejlepší, když člověk na běžkách nikdy nestál. Není totiž pokřivený špatnými stereotypy a můžeme s ním pracovat jako se surovým diamantem. Učíme metodiku, máme na to vyškolené trenéry. Učíme úplně od základu, aniž by zájemci museli mít nějakou šílenou kondičku. Ovšem na zážitkové kempy už je potřeba, aby se člověk trochu hýbal. Dvakrát týdně si zaběhal na 40 minut, někdy si zašel do fitka, zahrál si squash, zajel si na hory. Když má třikrát týdně nějakou aktivitu, tak to zvládne. Do programu přidáváme i adrenalinové věci jako jsou zorbing nebo kanyoning.

Na internetu jde najít řada vašich různých videí, která z nich byste doporučil začátečníkům?

Úplně ideální je podívat se na Instagramové účty H.I.E. Camp a Jan Kempa, tam toho zájemci najdou hodně.

Jedním z vašich cílů je spokojený klient. Daří se?

Daří, a polovina se pravidelně ráda vrací. Co je ale důležité, že se účastníci začali sdružovat i sami po kempech. Oni se tady seznámí, stane se z nich super parta, a potom si třeba zajedou na hory, sami se domlouvají na další sportovní aktivity. Vytváříme tak nové sociální vazby mezi lidmi, aniž bychom to původně zamýšleli. Funguje to, protože lidé mají společný zájem, sport, adrenalin. Jsme na to pyšní.

Související

Zimní běhání posiluje imunitu

Jak běhat v zimě a proč si dávat cíle, kterých můžeme dosáhnout? “Hlavně to dělejme pro radost, a nikoliv proto, že nám to říkají chytré hodinky,” zmiňuje jeden z moderních nešvarů trenér Jan Kempa, který má za sebou dlouhé triatlony a ultraběhy, učí zájemce metodiku pohybu a bere je mimo...


Jan Kempa

Trenér vrcholových i hobby sportovců.


Co je to lucidní či bdělé snění?

Lucidní neboli bdělé či vědomé snění spočívá v tom, že si člověk uvědomí, že se nachází ve snu, a cíleně ovlivňuje jeho děj.


Metoda Oxygen advantage

Jestli chcete lépe spát, zhubnout, nebo zlepšit své mentální schopnosti a celkově se lépe cítit, a to téměř bez námahy, zaměřte se na své dýchání. Lépe řečeno - ověřte si, zda nedýcháte příliš.


Patrick McKeown

Od velmi mladého věku trpěl Patrick astmatem a spoléhal na řadu léků a inhalátorů, dokud ve 26 letech neobjevil metodu Buteyko, kterou studoval v Moskvě u jejího zakladatele, doktora Konstantina Buteyka.