Foto: Archiv Kateřiny Bělkové

Mediátorka: Objektivní pravda neexistuje. U konfliktů je důležité hledat pochopení

Kateřina pochází z rodiny, ve které se žilo právem. Proto se předpokládalo, že i ona bude právnickou profesi vykonávat. Jenže jí koncepty práva nikdy moc neseděly.

Zveřejněno: 19.07.21

„Spíš jsem vždycky inklinovala k psychologii a k mezilidským vztahům. Nejdůležitější mi přišlo to, aby se lidé mezi sebou srovnali lidsky a dobrali se k příčině problémů. Sama jsem ostatně několikrát viděla, jak ze soudní síně odchází lidé zlomení a naštvaní, i když třeba spor vyhráli. Bylo mi tedy jasné, že tam zůstala nějaká rovina nedořešená,“ vypráví žena, která nakonec své poslání našla právě v mediaci. Už ze způsobu, jakým o tomto oboru mluví, je jasné, že v něm má nejen výborné znalosti, ale také hluboce věří v jeho smysl. 

Kde jste se s mediací setkala poprvé? 

Poprvé jsem na tuto disciplínu narazila v Belgii. Když jsem si přečetla anotaci výcviku, věděla jsem, že to je přesně to, co chci dělat a co mi v právu vždycky velmi chybělo. Takže od té chvíle jsem se začala mediací intenzivně zabývat. Studovala jsem ji v Belgii, v Česku i ve Velké Británii. Je to geniální disciplína nádherně uspořádaná tak, aby lidi uspokojila nejen v předmětu daného sporu, ale také je schopna jaksi „uhladit“ či alespoň zneutralizovat konfliktem rozjitřené vztahy. Lidé na mediaci prožívají obrovské lidské i věcné uspokojení, vrací se k sobě, většinou ještě vzniká i nový koncept jejich vztahu nebo nějaká nová spolupráce. Jsou velmi vděční a šťastní, protože daná věc se rozplete a postaví nově. A pro mě osobně představuje mediace celoživotní vášeň. 

Jak to probíhá, když za vámi lidé přijdou? 

Mediátor je odborník na konflikty, takže jeho klientem je zejména konflikt jako takový. Musí se velmi elegantně rozmotat tak, aby klienti dostali určité porozumění v souvislostech ve formě příčin a následků a mohli srozumitelně komunikovat o svých možnostech, podmínkách a zdrojích. Dlouhodobý, většinou nedobře řešený konflikt totiž způsobuje, že si daní lidé přestanou být schopni z hlediska věcnosti i lidské náklonnosti rozumět. Většinou zažívají mnoho velmi silných emocí, často i uvažují o perspektivně daného vztahu a kvalitách druhého člověka. Takové neshody jdou zkrátka až do hlubin lidské psýché, a proto se z nich lidé většinou už bez pomoci třetí nezávislé strany sami „vymotat“ nedokážou. 

Co přesně s klienty řešíte? Jaký je váš cíl? 

Můj cíl je dosáhnout toho, že klienti pochopí, co se mezi nimi stalo. Jak to kdo viděl, jak o to smýšlel, jak si to vysvětloval, jaký čemu přikládal význam a jak na základě dostupných informací reagoval. To je totiž to podstatné. Určitě nehledám pravdu, protože z mého pohledu žádná objektivní pravda neexistuje. Každý z nás má svůj vlastní způsob vnímání, smýšlení, prožívání a cítění, své vlastní hodnoty, zkušenosti. Takže pravda každého z nás je velmi subjektivně zabarvená. Když naopak lidé nachází pochopení celého konfliktu, spor se tím postupně rozmotává a těm dalším pak lze efektivněji předcházet.  

Podle toho, co říkáte, to vypadá, že kdyby ve vztahu byla od začátku nastavená otevřená komunikace, která se bohužel nikde neučí, tak by mediátoři nebyli vlastně potřeba… 

Je to téměř tak. Z mého pohledu tato dovednost lidem velmi chybí, přitom je to něco, co by měl každý zvládat. A vůbec se nejedná o nic zázračného ani převratného, rozhodně ani spirituálně ezoterického, jen o soubor dovedností, schopností a návyků. Jde opravdu hodně o to, jakým způsobem používáme svůj komunikační kód, jakým způsobem si překládáme a chápeme to, co nám ten druhý říká a také jak na to reagujeme. Takže kdyby mezi námi opravdu fungovala klidná, lidská, asertivní komunikace s dobrým nasloucháním a s ochotou, vůlí a úsilím věcně a konstruktivně argumentovat a přitom souběžně neustále opečovávat naše vztahy, protože ten by měly být pro nás nosné, konflikty by v takové míře a způsobu určitě nevznikaly. 

Zmiňovala jste správný komunikační kód. Co všechno do něj patří? 

Úplně všechny naše komunikační projevy, komplexní způsob, jak s okolím komunikujeme. Patří sem způsob a obsah řeči, hlasová intonace, tón a tempo hlasu, projevy, naše gesta, mimika, řeč těla, schopnost regulace prožívání emocí, komunikační vzorce, sociální návyky, automatické autopilotní reakce, programy, které máme přejaté z původních rodin nebo z původních kolektivů, to vše nám tvoří naše normativy v komunikaci, tedy to, co my sami považujeme za běžné a správné. Bohužel často se to harmonickému, nenásilnému a asertivnímu komunikačnímu kódu dost vymyká, a my o tom často ani netušíme. 

V jednom rozhovoru jste říkala, že nejčastěji za vámi chodí páry před rozvodem. Máte i klienty, kteří naopak chtějí svůj vztah zachránit? 

Ano. Zatímco dříve za mnou chodili téměř výhradně lidé ve fázi smrti vztahu, dnes už naštěstí čím dál víc klientů chodí preventivně nebo ve chvíli, kdy jejich konflikt trvá příliš dlouho, stále dokola se cyklí, když mají pocit, že nezvládají míru emocí s ním spojenou anebo způsob jejich komunikace ve vztahu. Dnes již víc než polovinu z nich dokážu sporem expertně provést tak, že jejich vztah nejen pokračuje, ale často se ještě pozitivněji a hlouběji rozvine. 

Stává se vám, že za vámi přijde pár, který chce vztah zachránit, a vy cítíte, že už to nebude možné? 

Nebezpečný vždycky bývá nedostatek vztahové motivace byť jen jednoho z nich. To je pro mě takový vnitřní alarm a perspektiva takového vztahu bývá do začátku ohroženější. Nicméně to bývá počáteční stav a ten se párovou mediací velmi intenzivně mění a posouvá. Takže já perspektivně jejich vztahu prostě pevně věřím a svým klientům stále stabilně držím bezpečné a důvěrné prostředí, kam mohou vždycky přijít. Každopádně vždy musí oni sami aktivizovat své úsilí, snahu, svou ochotu se svým vztahem doopravdy něco udělat. 

Vzpomenete si na nějaký příklad případu, který pro vás bylo náročné řešit? 

I já si dříve myslela, že jsou jednodušší a naopak i těžší případy. A pak v průběhu párové mediace vyjde najevo, že to, co mi na první pohled mohlo připadat jednoduché, je pro klienty naopak hluboce psychodynamicky komplikované. A naopak jsou případy, kdy situace klientů může vypadat složitě, až třeba téměř kuriózně a oni si to k mému radostnému překvapení vyřeší velmi lehce. Důležité každopádně je, že pracuji s klienty na tom, aby byli aktivní a autentičtí. Dbám na tom na tom, aby si k pro ně pozitivním změnám tvořili dobré podmínky a funkční nástroje. Vedu je k tomu, aby se stali kompetentními pro to, aby sami dokázali konflikt a komunikaci uchopit nově a jinak. 

Jak mediace změnila vás samotnou? 

Velmi. Když pracujete s tolika lidmi, žijete vlastně stovky životů ročně, které vám hodně dávají, protože tam začnete statisticky pozorovat určité opakující se jevy, procesy a zákonitosti. Díky tomu jim potom ve svém životě dokážu efektivněji předcházet. Teď bych ráda tyto dovednosti a uvědomění, které jsem díky své práci získala, předávala lidem preventivně dál. 

Můžete uvést nějaké příklady takových uvědomění? 

Hlavní věcí, se kterou se setkávám, je, že lidé mají často málo zvědoměné, jak jsou vztahy pro jejich životy určující, že jsou vlastně největším faktorem pro jejich štěstí. Často je berou jako samozřejmost, málo se jim věnují, málo je vyživují a rozvíjí. Když poté o ten vztah přijdou nebo mají přijít, jsou v šoku z toho, jak moc pro ně znamenal. Další věcí je, že málo spolupracují. Hlavně v partnerství vedle sebe často oba jedinci jen tak plynou a často až na mediaci poprvé zjistí, že je potřeba fungovat jako tandem, jako tým. Opakovaně také vidím, že lidé spolu neumí dobře komunikovat, adekvátně reagovat, správně pracovat s emocemi, asertivně se vyjadřovat a tvořit si zdravé hranice. Neumí ani jeden druhému naslouchat. To všechno vztahy velmi narušuje. Ale jak to dělat správně se bohužel nikde neučí. 

Právě na mediaci mohou klienti společně prožívat věci jako je slušnost, úcta, respekt, hranice a nějaký kultivovaný komunikační tok s opravdovým nasloucháním, bez obviňování, napadání, vyčítání, ironických gest, podkopávání, vyhrožování, agrese, nenávisti či manipulace… Těch komunikačních faulů jsou ostatně stovky a lidé je úplně běžně používají. Přitom vůbec netuší, jak moc jsou pro jejich vztahy toxické. Nakonec bych ještě zmínila, že lidé moc nezvládají dovednost řešit konflikty, často si do nich promítají své osobní věci, neumí se v konfliktech vědomě pohybovat a nikde nezískali nástroje, schopnosti a dovednosti správně řešit konflikt, přitom ty se může nácvikem naučit úplně každý už i jako dítě. Snad úplně každého na mediaci učím, že hádka je emocionální dialog a ne agresivní souboj. Změnit tohle všechno vyžaduje samozřejmě hodně úsilí, ale každopádně to stojí za to, kurzy „Změň svůj komunikační kód“ jsou stále plně obsazené.

Související

Core Energetics - hledá se zdravé jádro

Core Energetics je evoluční proces, který pomáhá lidem osvobodit jejich srdce. Říká to Petr Ekl, který se metodě věnuje.


Orientace a pak uzemnění. Vyzkoušejte techniky Somatic Experiencing

Základním prvkem metody Somatic Experiencing je alespoň relativní pocit bezpečí ve vnímání “tady a teď”. “Můžeme zjednodušeně říci, že tento pocit má dva komponenty – orientaci a uzemnění,” říká Filip Žitník, psychosomatický terapeut, lektor a překladatel, který s oblibou tuto metodu využívá ve...


Somatic Experiencing: Lidé zamrzají jako zvířata, ale neumí si pomoct sami

Somatic Experiencing je přístup k léčení traumatu. Pracuje s nedokončenými instinktivními reakcemi na ohrožení, které jsou zaseknuté v těle a v nervové soustavě.


Nejsem jen chodící hlavou, to je Somatic Experiencing

“Trauma je součástí lidského života, ale není rozsudkem na doživotí,” říká Filip Žitník, psychosomatický terapeut, lektor a překladatel, který s oblibou využívá metodu Somatic Experiencing.


Filip Žitník

Mgr. Filip Žitník, SEP, je předsedou České kraniosakrální asociace a členem etické komise Asociace Somatic Experiencing ČR.