Foto: Shutterstock

Human Design odhaluje naše individuální naprogramování, říká Dubravka Radonjić

„Díky Human Designu se mi neskutečně ulevilo, stejně jako většině mých klientů, kteří ke mně přijdou na rozbor,“ říká Dubravka Radonjić, profesionální Human Design analytička. Tímto systémem, který je považován za nejpropracovanější sebepoznávací systém na světě, se zabývá už od roku 2007.

Zveřejněno: 09.11.21

Na svém webu www.humandesign.one o sobě mimo jiné píše: „Jsem tady, abych se realizovala skrze vztahy a uvedla v pohyb “spirit” těch, s nimiž se hlouběji setkám. Jsem tu, abych je posílila, aby nejdříve následovali sami sebe a nebyli závislí na jiné autoritě, než na své vlastní.“ 

V Praze jste vystudovala filmovou režii a za některé své krátké filmy dostala prestižní ocenění. Proč jste se nakonec rozhodla věnovat Human Designu? A co vás na něm nejvíc zaujalo? 

Točení filmů pro mě bylo velmi zdlouhavé a náročné. Psát granty a čekat, zda mi je za rok či za dva schválí… Naštěstí mi pak do života vstoupil tanec, přes který jsem si mohla instantně kompenzovat tvorbu a kreativitu. Ve stejný rok, tedy před patnácti lety, jsem se poprvé setkala právě i s Human Designem a začala ho studovat na IHDS (International Human Design School). 

Na Human Designu mě zaujala jeho schopnost popsat a demystifikovat to, jak fungujeme. Přišlo mi neuvěřitelné, že dokáže tak exaktně mapovat to, co žiji. Human design je inteligentní systém, věda o rozlišovaní všech živých forem, tedy nejen těch lidských, ale i květin, zvířat... Má velmi promakaný jazyk, skrze který zaznamenává naše individuální naprogramování. 

Tento systém umožňuje mysli, aby sama sebe mohla poznat, aby mohla rozeznat své podmínění a rozpoznávat pravdu, což vede k přirozenému sebepřijetí. Mysl potřebuje uchopit, jak přesně funguje, jinak nám nedá pokoj. Pochopením jejího individuálního způsobu fungování je jí umožněno otevřít cestu, aby se mohla podle své individuality vyjádřit a realizovat. Mysl nikdy není vnitřní autorita, ale bude se o to pokoušet, jelikož není trénovaná na nic jiného. Významným faktorem celé Human Design analýzy je tělo a jeho predispozice, jeho dary i citlivá místa, a jeho omezení, na míru určený typ stravování a podmínky pro náš systém, naše celkové energetické nastavení. 

Nervový systém každého dítěte se rozvíjí do tří let a poznat od začátku, jaké podmínky jsou dobré pro stravování narozeného dítěte je velké štěstí, protože Human Design není mainstreamová běžná záležitost, a ne každý má to štěstí, že se k těmto informacím dostane. 

Čím konkrétně vám Human Design změnil život? 

Změnil se mi spíš vztah k životu, k sobě samé. Ukázal mi, jak správně distribuovat vlastní energii a podle čeho se rozhodovat. Díky němu jsem pochopila, v čem tkví můj potenciál, jak ho mohu rozvíjet a také co nejsem a nikdy nebudu. Posílil mě v některých kvalitách, o nichž jsem si dřív nebyla jistá, jestli bych v nich měla pokračovat. Třeba ten tanec. Podle HD mám v sobě energii, kterou tento systém popisuje jako kanál všech rytmů. Díky HD jsem také zjistila, že v lidech svým nastavením mimo jiné přirozeně vyvolávám chuť se mnou soupeřit. Tohle zjištění pro mě bylo neuvěřitelně osvobozující, protože kvůli tomuto nastavení zažívám docela zajímavé a ne vždy příjemné věci. Dříve jsem ale nechápala, čím to je. HD totiž mimo jiné také vysvětluje, co přinášíme do prostředí a co od nás ostatní přebírají. 

Základem výkladu HD je takzvaná mapa vnitřního nastavení, která se vygeneruje na základě místa, data a času narození. O co se vlastně jedná?

HD má dva výpočty. První vychází z momentu narození a týká se naší osobnosti, druhý z období tří měsíců před narozením, kdy byla dokončena forma mozku. Podle HD je v našem těle devět center, jsme 9-centrové bytosti. Mapa ukazuje naše individuální naprogramování, tedy to, jaká z center jsou fixní a jaká otevřená. Fixní centra jsou ta, skrze která životní inteligence operuje čtyřiadvacet hodin denně. O tato centra se můžeme opřít, seznamovat se s jejich energií a rozvíjet ji. Naopak otevřená centra jsou v mapě zanesena jako bílá. Neznamená to, že nám něco v dané oblasti chybí, jen že tam přebíráme energii od okolí a identifikujeme se s ní. 

Můžete uvést nějaký příklad? 

Já mám například otevřené emocionální centrum, tudíž od druhých přebírám emoce a prožívám je dvojnásobně, někdy jako pekelnou bouři a emocionální propad, jindy jako nadšení a naději. Má to ale i své praktické použití, například během tance jsem schopna lépe chápat danou skupinu a nacítit se na ni. Nicméně vím, že se podle emocí nemám rozhodovat, protože to není moje energie, ani místo, odkud operuje má autorita. 

Paradoxní na tom je, že naše mysl má tendenci se nejvíc zajímat právě o ta otevřená centra a neustále se s nimi identifikovat. Receptory v našem těle totiž prožívají tu energii dvojnásobně, protože v nás není stálá a fixní. Mysl to chce napravit, pochopit, mít pod kontrolou a rozhodovat se podle toho. Tím se tedy ztotožňujeme s energií, která nám není vlastní a vytváří falešnou identitu. I lidé na terapiích řeší hlavně to, co nejsou. Chtějí napravit to, co nejsou, chtějí milovat to, co nejsou, ale přitom je to to, co nikdy nebudou a jen to přebírají z okolí. A v tom je ten háček. 

K čemu jsou tedy otevřená centra? 

Člověk se skrze otevřená centra propojuje s ostatními lidmi, nabírá moudrost, stává se expertem na tyto oblasti. Díky HD zároveň pomalu začíná chápat, že by se s tou energií v nich neměl identifikovat, hledat tam nějakou stabilitu. Celkově se podle otevřených center přestává rozhodovat, což dříve automaticky dělal. Díky tomu je méně reaktivní na něco, čím není. 

HD dělí lidi na čtyři typy. Můžete je krátce popsat a říct, čím se liší? 

Záleží na mechanice aury, tedy našeho magnetického pole. To za nás totiž komunikuje. Když vejdeme do prostoru, budíme svou přítomností určitý dojem. Naše aura nese všechny informace, které jsou v našem designu. Nejčastější aura je aura generátorská, tu má 75 % lidí. Je to aura zcela jinová, receptivní, nabírá život. To znamená, že pokud generátor iniciuje věci, jde tím proti své přirozenosti. Generátoři jsou tu, aby následovali pobídky zvenčí, nemají jít proti proudu, tlačit na věci. Mají na život odpovídat a ne události iniciovat.

Když je tedy například generátor v nějakém prostoru a snaží se tam iniciovat, vyskakovat, většinou tím jen ztrácí sílu a stejně je přehlížen. Když ale naopak počká, až k němu jeho aura lidi sama přitáhne a oni mu pak třeba sami položí otázku, pak na ni automaticky reaguje z vlastní síly, protože tak je nastaven. Generátor je tu, aby odpovídal na podněty, které od života přicházejí, aby sám sebe co nejvíc poznal a také, aby se identifikoval s činností, kterou dělá a ne s tím, co si myslí, aby se naučil správně distribuovat vlastní energii, vážil si jí a přestal být otrokem. 

Opakem generátorů v kontextu jinu-jangu jsou manifestoři, těch je 8 %. Jejich aura je jangová, stažená a uvádí vše v pohyb. Cokoli udělají či neudělají, ovlivní tím ostatní, protože jsou tady kvůli tomu. Jsou tu, aby pochopili, koho ovlivňují a jak, tím pádem mají okolí předem informovat o tom, co hodlají udělat, aby měl jejich vliv pozitivní dopad.  

Další jsou projektoři, těch je 21 %. Ti jsou tady, aby pochopili, jak energie funguje, a ne aby se s ní identifikovali. Jejich aura má fokus, penetruje identitu druhého člověka. Jsou tu, aby se rozpoznávali skrze druhého, aby se zajímali o druhého, aby navigovali svou energii a rozvíjeli vědomí otázek. Také aby se stali mistry nějakého systému, který jim pomůže lépe porozumět druhým. 

Nakonec máme reflektory, kterých je 1 %, jsou zcela vzácní. Jejich aura je teflonová a odolná. Nemají stálou energii ani v jednom z center v jejich mapě, jsou úplně otevření.
Reflektoři jsou zaměřeni na celek, na My, ne Já nebo Ty. Reflektují vědomí dané skupiny, prostředí a místa, kde se zrovna nachází. Jsou jako zrcadlo. 

Bohužel ale v reálném životě to funguje všechno naopak. Generátoři se chovají jako manifestoři a rozšiřují frustraci po světě. Manifestoři zas neinformují a jejich vliv má spíš negativní dopad. Projektoři perfektně kopírují generátory a jsou nedoceněni za svou inteligenci, a tak se stávají posedlí vlastními příběhy a málo se zajímají o ostatní. Reflektoři zůstávají znuděni… Málokdo totiž používá potenciál své formy a rozvíjí kognitivní inteligenci. A takhle si tu žijeme. No choice. 

Děláte i partnerské rozbory? 

Ano, ale má to smysl jen tehdy, když oba partneři znají svou vlastní mapu. Pak dokážu říct, co každý z nich přináší do prostoru, kde se navzájem kompromitují, v jakých oblastech naopak doplňují, kde panuje harmonie a přátelství, kdo je kde přirozeně dominantní. Když lidé pochopí, jak jejich energie fungují dohromady, mohou do svého prostoru přinést vědomí a zamezit zbytečným hádkám kolem témat, která jsou pro ně přirozeně problematická, zároveň prohloubí spojení a vzájemné porozumění. Lze také zjistit, jaký je jejich společný potenciál. Zároveň bych ráda zdůraznila, že všechny kombinace jsou v pořádku. Jde jen o vědomí, zda tomu ti dva porozumí, nebo ne. I když samozřejmě některé typy mají předpoklad pro harmoničtější vztah, ale pokud člověk nezná sám sebe, ani dobré předpoklady nemají až tak velký vliv. 

Stačí jeden výklad na celý život? 

Ano, nicméně člověk potřebuje sedm let, aby se svým designem neboli nastavením experimentoval, aby se rozhodoval podle své strategie a autority. Jednou za sedm let se totiž vymění všechny buňky ve fyzickém těle. Nejdříve tedy člověk výklad pochopí hlavou, ale pak mu trvá roky, než se uvolní do své přirozenosti.  

Změnil se nějakému vašemu klientovi po výkladu nějak zásadně život? 

Určitě, například hodně lidí po výkladu zjistí, že už nemusí chodit na psychoterapii, protože tam právě řešili celou dobu not-self, tedy to, co nejsou. Také jsem tu měla jednu ženu, která za mnou přišla v pětasedmdesáti letech a pak brečela, že je škoda, že ty informace nedostala třeba před dvaceti lety. I pak ale radikálně změnila svůj život, cítila se být mnohem silnější a svobodnější. Také zdraví občas s klienty řešíme. Jeden člověk se třeba po dovolené neustále vracel domů s obrovskými problémy se žaludkem. Pak jsme zjistili, že podle HD nemůže jíst na přímém slunci. 

Doporučila byste HD každému? 

HD je pro každého, komu přijde do cesty, protože pro každého je blahodárné, když porozumí své přirozenosti a žije ji. Ne každý má ale to štěstí, že se s HD během života setká. A pak jsou samozřejmě lidé, jejichž mysl se vším bojuje a kteří chtějí rovnou řešení. HD ale řešení nedává a nenapravuje, „pouze“ říká, o čem život v daném jedinci je a demystifikuje spoustu představ o tom, jak by věci měly vypadat. Řešení se pak samo poskládá. Zároveň výklad sám o sobě nic zásadního změnit pochopitelně nemusí. HD dokáže mysl nakrmit neuvěřitelnými informacemi, ale zda se člověk rozhodne to žít a kdy, to už je na něm. 

Mimochodem bylo by skvělé, kdyby se Human Design učil ve školách. A ne jen jako předmět, ale jako způsob chování. Je ideální pro mladé lidi, aby mohli žít svůj život podle svého potenciálu. Celkově je úlevou ve vztazích, když lidé kolem vás znají své nastavení. Protože pak si mezi nimi můžete dovolit být sama sebou, nikdo vás nemoralizuje, protože ví, že každý jsme jiný, trochu divný, nikdo nemá tendenci nikoho škatulkovat, není tam žádná objektivní pravda. A to je obrovská úleva a svoboda.

Související

Human Design

Představte si systém, který je schopen vám poskytnout jakousi příručku toho, jak v životě ideálně fungovat a jak se dokonale sladit s tím, kým doopravdy jste. Ukáže vám podrobný popis vašich talentů a přirozených dovedností, aby vám dal možnost je v sobě dále rozvíjet.


Ra Uru Hu (Alan Robert Krakower)

Zakladatel a šiřitel systému Human Designu.


Dubravka Radonjić

Je Human Design analytičkou a profesionální terapeutkou.


Otužování = silnější psychika i imunita

“Tradiční otužování má u nás skoro stoletou tradici,” říká Tomáš Prokop, předseda I. plaveckého klubu otužilců Praha, který spadá pod Český svaz plaveckých sportů. Rozmach nastal, když slavný otužilec František Venclovský přeplaval kanál La Manche, letos je to 50 let.


Takzvaná „nevyléčitelnost“ pro mě nic neznamená, říká reflexní terapeut

„Terapie za vás nic nevyřeší, ale možná vám dodá sílu, abyste to vyřešili sami,“ říká Josef Vrba. Na vzrůst malý muž, avšak – jak zjišťuji později - velký svými znalostmi a dovednostmi.