Foto: Shutterstock

Somatic Experiencing: Lidé zamrzají jako zvířata, ale neumí si pomoct sami

Somatic Experiencing je přístup k léčení traumatu. Pracuje s nedokončenými instinktivními reakcemi na ohrožení, které jsou zaseknuté v těle a v nervové soustavě.

Zveřejněno: 16.08.21

“Vynálezce tohoto přístupu, Peter Levine, si všimnul, že lidé reagují na život ohrožující situace velmi podobně jako zvířata žijící ve volné přírodě. Na rozdíl od zvířat však lidé po takových zážitcích mají trvalé následky negativně ovlivňující jejich život,” popisuje Filip Žitník, psychosomatický terapeut, lektor a překladatel, který s oblibou tuto metodu využívá ve své práci. 

“Peter Levine u tohoto zjištění nezůstal a dalším zkoumáním objevil, že stejně jako zvířata, i lidé mají přirozenou schopnost následky těchto zážitků, které jsou drženy v těle a v autonomním nervovém systému, nechat spontánně odejít,” popisuje terapeut. Jak už název “somatické prožívání” napovídá, součástí této metody je prožívání tělesných pocitů a vjemů. 

“Tělesné vjemy jsou totiž branou k přímému vnímání nedokončených tělesných reakcí v těle – tedy pozůstatku traumatické události. Práce na této úrovni umožňuje jednak nepracovat přímo s traumatickou událostí jako takovou, což by mohlo být pro klienta re-traumatizující, a zároveň to v sobě obsahuje náznaky cesty ven z nedokončené reakce. Vyškolený terapeut je podporuje, protože jejich dokončení je nezbytnou součástí léčení traumatu,” podotýká Žitník. 

Přístup ale zároveň není pouze o prožívání tělesných pocitů, protože to samo o sobě může také být re-traumatizující. Tělesné pocity jsou totiž přímou linkou k nezpracovanému náboji v těle klienta, který má často obrovskou sílu a intenzitu. V SE se velmi výrazně pracuje s bezpečím a s takzvanými zdroji, což jsou určité kotvy, které klienta podporují a dodávají mu stabilitu. “Především se trauma zpracovává postupně v nejmenších možných dávkách. Což vypadá tak, že se pracuje s pauzami, se vztahem k reálné momentální situaci, aby člověk – i jeho nervová soustava – věděl, že se traumatická reakce integruje v tady a teď,” zmiňuje. 

Terapeut při sezení rozvíjí schopnost klienta vnímat své tělesné prožívání, mapuje jeho zdroje a prohlubuje jeho schopnost setrvávat v přítomnosti.

Co je to vlastně trauma? Z pohledu somatického prožívání je nedokončenou reakcí, která “zamrzla” v těle a nervové soustavě člověka kvůli zahlcující události. Není to tedy událost samotná. “Zahlcující událostí je taková událost, kdy něčeho bylo příliš mnoho, stalo se to příliš rychle, nebo příliš brzy, třeba když na to člověk nebyl vývojově připraven. Tato přílišnost je pak typickým zrnkem projevů traumatu, které se projevuje tak, že na určitou situaci nebo stimul reagujeme příliš silně, příliš slabě, nebo se mu vyhýbáme,” vypráví Filip Žitník. To podle něj znamená, že nedokážeme reagovat přiměřeně dané situaci. A je podstatné, že při tomto přílišném reagování nebo nereagování, nemáme, co se týče svého jednání, na vybranou. 

Projevy se přitom odehrávají na různých úrovních. Je tu úroveň chování, kdy reagujeme přehnaně akčně či až agresivně, nebo naopak defenzivně či vyhýbavě. Na úrovni emocí může být projevem nevysvětlitelné zaplavování smutkem, strachem, hněvem, ale i nutkavá potřeba stále se radovat, nebo být v euforii, případně se objevuje i emoční chlad. “Až definičním projevem nezpracovaného traumatu je neschopnost nastavovat a držet hranice vůči druhým lidem, ale i vůči sobě samotným,” upozorňuje Žitník. Projevy podle něj mohou být i ryze fyziologické jako obtíže se soustředěním, spánkem, trávením a samozřejmě i problémy v oblasti sexuality. 

Jak už bylo zmíněno, somatické prožívání pracuje s nedokončenými instinktivními reakcemi zamrzlými v těle a autonomním nervovém systému. Instinkty a autonomní fungování lidského organismu jsou fyziologickou úrovní našeho života, která se dá chápat jako určitá primární či základní vrstva lidského žití. Něco jako kořeny stromu. 

Tělesné pocity jsou totiž přímou linkou k nezpracovanému náboji v těle klienta, který má často obrovskou sílu a intenzitu.

O somatickém prožívání se často hovoří jako o metodě, která pracuje zezdola nahoru. Například oproti kognitivně behaviorální terapii, která pracuje od racionálního porozumění situaci směrem dolů do oblasti jednání. I proto je somatické prožívání v něčem velmi nezvyklé – pracuje s fyziologickým podhoubím našich reakcí, emocí a myšlenek. Tím, že jej terapeuticky proměňuje, umožňuje, aby se i tyto vyšší a komplexnější úrovně lidského života přenastavily do funkčnější a zdravější podoby. 

Terapeut při sezení rozvíjí schopnost klienta vnímat své tělesné prožívání, mapuje jeho zdroje a prohlubuje jeho schopnost setrvávat v přítomnosti. Nezajímá se primárně o příběh nebo historii, jak si ji klient pamatuje “hlavou”. Vytváří podmínky, aby mohly bezpečně vyplavat vzpomínky těla, a aby mohly být zpracovány. Místo toho, co se stalo, se častěji mluví o tom, co se děje teď v těle. Je tam chvění? Je tam teplo? K čemu by se to dalo přirovnat? Tím se klient učí a získává kapacitu být se sebou – s tím příjemným a podporujícím v sobě, i s tím obtížným. 

Somatic Experiencing neboli somatické prožívání původně vzniklo jako model na práci s šokovým traumatem, jako je například autonehoda, pád, napadení, živelná pohroma a podobně. “V těchto případech reagujeme téměř čistě instinktivně a právě na práci s takovýmto typem zážitků je metoda výrazně nejefektivnější,” tvrdí Filip Žitník. 

Jak už název “somatické prožívání” napovídá, součástí této metody je prožívání tělesných pocitů a vjemů.

Co se týče traumat souvisejících s vztahovou rovinou lidského života jako je opuštění nebo zanedbávání v dětství, tak metoda sama o sobě není přesně tou, která by na rozřešení takového traumatu stačila. “Je sice pravda, že se model somatického prožívání rozšiřuje, a jeho praktikanti většinou kombinují různé přístupy, aby dokázali pracovat i s emočními otisky, ale pokud byste hledali terapeuta na práci s emočním traumatem, je třeba aby měl kromě této metody ještě další rozšiřující vzdělání,” tvrdí sám terapeut. 

Přístupy, které skvěle pracují s emocemi a popisovanou metodu skvěle doplňují, jsou podle Filipa Žitníka například NARM a Internal family systems. V práci s emočními traumaty výrazně pomáhá i znalost takzvané polyvagální teorie. Na druhou stranu principy somatického prožívání lze velmi dobře integrovat třeba do konstalační práce, čímž opět vzniká přístup bezpečně pracující s emocemi a vztahovými tématy. 

I proto lze somatické prožívání vidět spíše než jako ucelenou metodu jako sadu principů a nástrojů, které lze integrovat do jiných metod. “Dává jasnou optiku, jak bezpečně a efektivně pracovat s instinktivní stránkou člověka. Tyto principy jsou platné celé šíři lidského života. Například i ve vzdělávání, vedení lidí, pracovní spolupráci, spiritualitě, partnerském životě a tak dále. Umožňují totiž to, aby všichni zúčastnění jednali adekvátně dané situaci a byli tady a teď,” dodává terapeut.

Související

Human Design

Představte si systém, který je schopen vám poskytnout jakousi příručku toho, jak v životě ideálně fungovat a jak se dokonale sladit s tím, kým doopravdy jste. Ukáže vám podrobný popis vašich talentů a přirozených dovedností, aby vám dal možnost je v sobě dále rozvíjet.


Ra Uru Hu (Alan Robert Krakower)

Zakladatel a šiřitel systému Human Designu.


Human Design odhaluje naše individuální naprogramování, říká Dubravka Radonjić

„Díky Human Designu se mi neskutečně ulevilo, stejně jako většině mých klientů, kteří ke mně přijdou na rozbor,“ říká Dubravka Radonjić, profesionální Human Design analytička. Tímto systémem, který je považován za nejpropracovanější sebepoznávací systém na světě, se zabývá už od roku 2007.


Dubravka Radonjić

Je Human Design analytičkou a profesionální terapeutkou.


Tomáš Rychnovský: Chronické bolesti řeším často. Pomáhá cvičení a péče o sebe sama

S bolestmi zad se podle některých statistik setkalo až osmdesát procent populace. S Tomášem Rychnovským, který je na tyto problémy specialistou, jsme si povídali o tom, jak jim předcházet, zda je možné léčit i ty chronické, a jak vlastně poznat dobrého fyzioterapeuta.