Foto: Archiv Jana Davida

OTUŽOVÁNÍ PO ČESKU 3: Studí to, studí! Zvládám ale 600 temp

Je tu lékařský verdikt k mému otužování, ale i říjnové přeplavání kanálu La Manche (ehm, ne moje). Koncem října píšu třetí díl reportážního seriálu Otužování po česku. Přidáte se ještě?

Zveřejněno: 22.11.21

Osobní výzva směřuje k vánočnímu plavání ve Vltavě u Národního divadla v Praze. Nebo? Je tu prostor pro “NE”? Tady jsou třetí doteky zkušeností budoucího ledoborce Honzy (43). Včetně setkání se zimní plavkyní Kristýnou Dykovou, která je fakt borec! Nebo lépe řečeno po moravsku – borka. La Manche zvládla v půlce října za 11 hodin a 6 minut, její trasa měla 42 kilometrů. Je milá, usměvavá, a prozradí, co při otužování hraničí se sebetýráním. 

Dneska zůstaneme pro začátek u čísel, která napoví nějaké tipy. Aby se text nenesl jen v duchu subjektivních pocitů. Třeba takových, že mi už dvakrát mrznulo mužství v plavkách do té míry, že jsem byl rád za to, že nejsem obřezaný, a tudíž oproti mnohým jiným mužům disponuju přirozenou vrstvou navíc. Zmiňuji to ale hlavně proto, abyste se těšili na příští, čtvrtý díl a na zkušenost, jak může další vrstva ovlivnit otužilecké plavání. Dává mi to naději. 

Vytaženo z doporučení klubu 

S přihláškou do I. PKO Praha jsem do ruky dostal papír se základními informacemi. Je na něm i šikovná tabulka vycházející z desítek let zkušeností. Přece jen historie českého zimního plavání odstartovala skoro před sto lety díky pražskému zlatníkovi a sportsmanovi Alfrédu Nikodémovi, po kterém je také pojmenován vánoční plavecký závod u Národního divadla v Praze. 

Maximální doby pobytu ve vodě?

I. PKO Praha doporučuje převážně pro začátečníky a otužilce starší 70 let tyto optimální časy: 

  • teplota vody 16 až 20 stupňů = 12 až 18 minut (zkušení 60 až 90 min)
  • teplota vody 12 až 16 stupňů = 8 až 14 minut (zkušení 40 min)
  • teplota vody 8 až 12 stupňů = 4 až 10 minut (zkušení 30 min)
  • teplota vody 4 až 8 stupňů = 2 až 6 minut (zkušení 26 min)
  • teplota vody 0 až 4 stupně = 1 až 4 minuty (zkušení 22 min)

Další doporučení zároveň zní: Optimální doba pobytu ve vodě je individuální, proto poslouchejte svoje tělo. Základní informace ohledně otužování se dají najít také na webu www.zimni-plavani.info v sekci Otužování. A dobrý postřeh: choďte plavat ve dvou. 

Středa, otužování je třeba 

Po plavání se cítím bezvadně. Moje tělo už vědělo, co čekat: “Žádný nekomfort, prostě plavu.” Počkat, proč říkám “moje tělo”? Jako by byl rozdíl mezi mnou a tělem. Po pravdě, díky mé účasti na jednom z mediálních projektů s názvem Sjednocení v tichu (a věnuje se i meditacím) se někdy ptám: “Kdo je Já?” A po meditaci a cvičení se pocit sebevnímání přesune z hlavy do oblasti hrudníku a břicha. Je to strašně zajímavé, ale k otužování to zrovna nepatří. Takže dále. 

Na břehu mám věci, v batohu peněženku a mobil, tak se nechci moc vzdalovat. Plavu proto podél břehu krátké úseky tam a zpátky. Stojí tam jen paní s mobilem, takže se optám na čas… Po 15 minutách plavání “tam a zpět do nikam” vylezám z vody. Tentokrát mě nebolí ani nepálí vnitřky paží jako posledně, byla mi zima jen na nárty a prsty na nohách. „Je to bezva, chvílemi se během plavání dodýchávám. Natahuju do sebe vzduch do hloubky, až do břicha, dělá mi to dobře.” 

Co tomu ale předcházelo? Potkávám tady Dana, už jsme se tady jednou setkali u klubovny, také začíná. Dnes jsme si podali ruce, seznámili se oficiálně, ale ještě nevíme, že se z nás stanou pravidelní spoluplavci – pondělí, středa, sobota. Mám pořád ještě kraťasy, ale horní část těla už halí mikina a čepice. Přece jen je 20. října, mírně přituhuje. 

Teplo, teplíčko... /Foto: Archiv Jana Davida

Ílědnop a souboj hlavy s tělem 

Není náhodou, že když otočíme slovo PONDĚLÍ, vznikne ÍLĚDNOP. Odstraníme čtyři přebytečná písmena i poslední háček, a zbude nám jen LED. Jo jo, je tu první koupací den po víkendu, kdy na rodinném pobytu v Českém ráji musela k otužování stačit studená sprcha. Cože, studená? Ledová! 

Takhle hezky a po pravdě bych to mohl napsat, kdyby už nebylo úterý, tedy o den víc. “Včera jsem se necítil dobře,” slyším svůj hlas z úterní nahrávky 26. října. “Knedlík v krku, po těle jsem byl celý marný, a to jsem spal dvanáct hodin,” slyším své myšlenky o tom, kdy jsem byl totálně padlý v únavě. “Tělo nechce. Zase tělo?!” Vnímám své rozpoložení jako souboj hlavy s tělem. 

Myšlení a chtění by mazalo k Vltavě a hlouběji, tělo by naopak zůstalo ležet doma v posteli a šlo pod peřinu hlouběji. ”Tak jsem v pondělí nešel. Však i úterý stálo za to, ráno jsem před domem poprvé viděl chlapa škrabat přední sklo auta od námrazy. Odpoledne se ale rozsvítilo nebe a musel jsem kvůli teplu odložit bundu.“ Je optimistické počasí, úplně to láká k vodě. 

Středa 27. října, poprvé z klubovny 

Je super mít zázemí. V jakékoliv oblasti života. Ovšem v otužování a v zimním plavání – to je teda věc! V pánské šatně branické klubovny praská oheň v kamnech. Je tu přátelská atmosféra, není na první pohled znát, kdo je nováček, a kdo se chodí už roky. Kvůli povídání tu ale nejsem. Takže? Voda je mnohem studenější než poprvé a podruhé, ale zážitek to dnes bude příjemnější. “Bezvadný!” tohle slovo se ze mně vynořuje s otužilectvím a využívám ho velmi často ve všech oblastech života. 

A to byl dneska proud jak prase, tedy velký. V 16:31 jsem vlezl do vody, chtěl jsem doplavat k molu, které je 210 metrů proti proudu, ale prakticky jsem stál na místě. Dostal jsem se k němu v 16:48, ovšem zpátky k místu startu u schodů jsem se vrátil takřka bez úsilí v 16:52. Pro nematematiky – cesta tam, a byl to boj, trvala 17 minut. Cesta zpátky - lážo plážo - 4 minuty. Přitom jsem se ve vodě zastavil na pozdrav s plaveckou mistryní Nikolou Kopeckou nebo s klubovým předsedou Tomášem Prokopem, který si to kolem mě šinul kraulem - vzhůru nezadržitelně jako kolesový parník na rozvodněné Mississippi. Teplota vzduchu 18 stupňů, studenota vody 12,7 stupně. 

Sobota 30. 10., dneska je až mrazivo 

Teploměr v autě ukazuje 1,5 stupně nad nulou. Na displeji už svítí sněhová vločka – pozvánka pro všechny otužilce. Mlha je jak prase, tedy velká, od rána toho není moc vidět. Do klubovny jedu ten kousek autem, protože jsem asi líný jít tam pěšky, hlavně tedy kvůli cestě zpátky. Šel jsem spát hluboce po půlnoci a ještě bych zůstal v pelechu. Už předem se ale těším na napití teplého čaje z kamarádky-termosky. 

U Vltavy při parkování teplota klesla na jeden stupeň. Začalo pršet, fouká. Listí padá ze stromů. Z mlhy se vynořují lidi v plavkách s ručníky přes rameno, plaveckými čepičkami na hlavách, jsem tu správně. V klubovně je pět, šest chlapů, zase potkávám Dana, se kterým si domlouváme sraz na příště, na pondělí v 16 hodin, kdy je zase otevřená klubovna. Jsem pořád rozespalý a zvědavý na kontrast, voda v řece přece musí být mnohem teplejší než vzduch. Pocitově ne! 

Stále je sobota a… 

…zažívám nejledovější vodu, co tu zatím kdy byla. Nemaje hodinek, ani se v mlze koho na břehu ptát, rozhodl jsem se, že si budu počítat tempa svého plaveckého stylu á la prsa. Řekl jsem si, že si dám 300 temp… Že by to mohlo být zhruba pět minut. Díky počítání vím, že u dvěstěpadesátého tempa jsem zcela přestal vnímat studenou vodu. Prostě jsem plaval jak v létě na Slapech. Nakonec jsem navyšoval a dal si 600 záběrů. Zajímavostí bylo, že u 430. tempa mě strašně začal studit penis, přesněji žalud, ale strašně. Byl jsem v tu chvíli šťastný, že nejsem obřezaný, a mám vrstvu navíc. Stejně to nepomohlo a ještě hodinu potom bolí a bolí. 

Odcházím z klubovny, je před polednem, mlha se trhá, zůstává jen nad vodou. Vychází slunce a obloha se barví do modra. Vzpomínám ještě na největší překvapení – když zpoza mé hlavy vyjeli čtyři skifaři, naprosto neslyšně, a během momentu zase zmizeli v šedém oparu jak tajemní Vikingové. A pak ta holka na kajaku, ticho, nic, ani šplouchnutí. Jako obrazy z jiného světa na moment problikávající do světa plavce, táhle se nadechujícího nosem mnohdy až do hloubi břicha. A vydechujícího ústy. Tak mi to dělá dobře. 

Přeplavání La Manche 

Sedím u nás v pražském Braníku, v kavárně Veloklasik, jen kousek od otužilecké klubovny. Mám tady sraz kvůli rozhovoru pro web Reportér Premium se zimní plavkyní Kristýnou Dykovou. Všiml jsem si na klubové nástěnce jejího výkonu – je teprve třicátá z naší země od úspěchu otužilce Františka Venclovského, který před padesáti lety přeplaval kanál La Manche mezi Anglií a Francií jako první. 

“Kristýno, jak že to máš s těma studenýma sprchama?” Kristýna: “Studenou sprchu neprovozuju vůbec! Nepřijde mi složité vlézt v zimě do Vltavy nebo kamkoliv. Ale studená ve sprše, to nedělám, to pro mě hraničí se sebetýráním.” (smích) Znovu to zkouším: “Sám jsem byl překvapený, že týdny každodenní ledové sprchy byly nekomfortní, a vlézt do řeky bylo mnohem pohodlnější.” A dostávám odpověď: “Zkus ale i jinou řeku, než Vltavu. Ta je taková klidná. Ale třeba okysličená Jizera, jako další řeky z hor, ta pěkně kouše.” 

Lékařský verdikt 

Doktor Michal Šerf je jedním z těch, ke kterému jsou odesíláni zájemci o členství v I. pražském klubu otužilců Praha. Dorazil jsem tudle do areálu nemocnice u pražského Karlova náměstí, trochu si u něj v ordinaci zašlapal na rotopedu s EKG baňkami po těle a v nezbytném covid-respirátoru na ksichtu, aby pak zazněl verdikt, po kterém plavu ve studených vodách mnohem klidněji: “Bez výhrad.” Tak tluč, srdce, tluč. Teď už mám razítko, že tlučeš jen radostí z otužování. 

Závěr: 

A co vy? Zkusíte si ještě letos zaplavat v ledové řece, pokud už se nějakou dobu sprchujete studenou vodou? (raději ve dvojici!) Já někdy sprchu vynechám, ale o tom… 

... příště: 

Jaké je listopadové plavání s filmovým Václavem Havlem? Proč moje hlava vypadá jako modrá bójka, ale vůbec mi to nevadí? Mnoho otázek, více odpovědí, dalších zkušeností. Plavu do čtvrtého dílu! Vlastně už v něm plavu :-)

Související

OTUŽOVÁNÍ PO ČESKU 4: Hlavu nelze otužit, takže modrám

Pře-pře-přehnal jsem to. Brrr, půl hodiny ve Vltavě. Útočím pak slovně na “homeopatická kamna”, že netopí. Ale křivdím jim. V půlce listopadu píšu čtvrtý díl reportážního seriálu Otužování po česku. Při-přidáte se ještě? Při-přituhuje.


5 inspirativních bylinkových tipů

O své zkušenosti na využití bylinek a jejich ozdravného potenciálu se dělí Andrea a Juraj Dovalovi, inspirativní manželé a rodiče čtyř dětí. Andrea je učitelka a redaktorka, Juraj je husitský biskup brněnské diecéze.


Bylinkaření skrze historii a tradice

Bylinkaření jako metoda? Netradičně v této sekci přinášíme informace formou rozhovoru. Od extraktů zpět k celku, co je pro nás nejlepší, a hlavně pozor na otravu! Bylinkami provázejí Andrea a Juraj Dovalovi. Andrea je učitelka a redaktorka, Juraj je husitský biskup.


Pro zdraví? Bylinkové tinktury i chilli

Díky léčení svých čtyř dětí se Andrea a Juraj Dovalovi kdysi dostali k bylinkám a jejich ozdravujícím účinkům. Andrea je učitelka a redaktorka, Juraj je husitský biskup brněnské diecéze. Společně přibližují tinktury, inhalaci i konzumaci.


Andrea a Juraj Jordán Dovalovi

Juraj Jordán Dovala Kněz, bylinkář, ale i hudebník. Biskup Církve československé husitské v Brně, který je zároveň farářem v Hodoníně. Věnuje se meditaci a duchovní cestě skoro třicet let. Zajímají ho byliny a alternativní cesta života jako součást jeho duše. Podle svých slov má v srdci navíc...